Dům u hybernů

Dům U Hybernů: Od Irských Mnichů k Modernímu Divadlu a Nedávnému Prodeji

Dům U Hybernů. Jméno, které v sobě nese ozvěny staletí, irských mnichů, císařských dekretů i současných obchodních transakcí. Tato ikonická pražská budova na nároží Hybernské ulice a náměstí Republiky, naproti Obecnímu domu a Prašné bráně, není jen architektonickým skvostem. Je to živoucí kronika, jejíž nedávný prodej za stovky milionů korun opět rozvířil debaty o hodnotě a osudech historického dědictví v rukou státu i soukromých investorů. Pojďme se ponořit do pohnuté historie tohoto místa, které zažilo vznešenost klášterního života, úřední šeď celnice, kulturní slávu výstavní síně i kontroverze moderního divadla.

Nedávný prodej: Nová kapitola pod soukromou správou

Konec dubna loňského roku se zapsal do dějin Domu U Hybernů významnou událostí: budova byla poprvé nabídnuta v elektronické aukci a za necelou půlmiliardu korun - přesně 485 milionů - získala nového majitele. Stala se jím pražská právnická osoba, za níž stojí slovenský miliardář Milan Fiľo, který už v minulosti koupil i druhou část areálu, bývalý klášter. Tato transakce, byť proběhla za vyvolávací cenu a s pouhými dvěma zájemci, je jasným signálem, že ikonické pražské nemovitosti neztrácí na ceně a přitahují pozornost solventních investorů. Co ale vlastně nový majitel koupil? Jen zdi, nebo i kus české historie, která si žádá úctu a citlivý přístup?

Kořeny v baroku: Od irského kláštera k josefínské celnici

Abychom pochopili současnou podobu a význam Domu U Hybernů, musíme se vrátit v čase, konkrétně do 17. století. Na místě dnešní budovy stál od roku 1652 klášter irských františkánů, kteří sem přišli na pozvání císaře Ferdinanda II. a v Čechách se jim podle latinského názvu jejich domoviny (Hybernia) říkalo hyberni. Jejich klášterní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, postavený Carlem Luragem, patřil k nejvýznamnějším raně barokním chrámům v Praze a jeho architektonické kvality podtrhovala exponovaná poloha. Klášter byl místem posledního odpočinku pro řadu aristokratů britského původu a paradoxně i pro některé z vrahů Albrechta z Valdštejna. Osud kláštera však zpečetily josefínské reformy, když ho císař Josef II. v roce 1785 zrušil jako nepotřebný. Následovala řada proměn: v letech 1792-1803 byl celý areál přestavěn na celní úřad. Interiér kostela byl pro tyto utilitární potřeby přepatrován a novou honosnou empírovou fasádu navrhl pravděpodobně architekt Georg Fischer. Tato adaptace, ač funkční, znamenala první zásah do původního barokního prostoru.

Od výstavní síně k modernímu divadlu: Proměny účelu a diskuse o památkové péči

Další zásadní kapitola se začala psát v letech 1942-1949, kdy byl bývalý kostel přebudován na výstavní síň. Tehdy byla stržena klasicistní patra a dočasně se tak uvolnil barokní prostor, což umožnilo pořídit unikátní snímky celistvého interiéru. Jako výstavní síň pak dům sloužil až do roku 1991, kdy byl kvůli zchátralosti uzavřen. Hostil mnoho významných expozic, například v roce 1965 velkou výstavu „40 let čs. scénografie'. Ale právě v tomto období se začíná psát i nejkontroverznější kapitola jeho dějin.

Na konci 90. let započala rekonstrukce, která měla Dům U Hybernů proměnit v moderní muzikálové divadlo Hybernia. Původní projekt počítal s obnovou barokního prostoru a stavební povolení bylo získáno bez problémů. Avšak během stavby došlo k nečekané žádosti o změnu - demolici transeptu, vítězného oblouku a části barokních kleneb. Celkem to představovalo zhruba pětinu dochovaného barokního kostela. Důvod? Nezbytné provaziště, bez něhož prý divadlo nemohlo fungovat. Přestože šlo o radikální zásah do památky, magistrátní památkový odbor demolici schválil. Tím bohužel příběh nekončí. Kvůli nedostatku financí se práce zastavily a rozestavěná budova několik let chátrala, přičemž se uvažovalo i o jejím přeměně na hotel či autosalon. Nakonec se našel investor, který se vrátil k původnímu divadelnímu projektu.

„Dům U Hybernů je spíše příkladem cynismu, se kterým se v některých komerčně zajímavých případech k historické architektuře přistupuje.'

I tehdy však nastal ostrý spor s památkovou péčí, tentokrát ohledně vnějšího vzhledu budovy a její fasády. Původní návrhy počítaly s barevně výrazným nátěrem a prosklenými výtahovými budkami na střeše. Naštěstí se památkářům tentokrát podařilo svou pozici uhájit a fasáda získala jednotný ušlechtilý okrový nátěr, zatímco terasa je přístupná jen schodištěm. Nicméně, jak podotýkají kritici, i přes dílčí vítězství v boji o fasádu, ztráta podstatné části raně barokního kostela je žalostně málo. Vlastníkem byla a je instituce, která by měla být nejlepší zárukou důstojného využití takto cenných staveb - Ministerstvo kultury. Tento případ bohužel slouží jako připomínka složitého napětí mezi komerčními zájmy a ochranou kulturního dědictví.

Architektonický odkaz a nezaměnitelná poloha v srdci Prahy

Ať už se na historii Domu U Hybernů díváme jakkoli, jeho architektonický význam a poloha jsou nezpochybnitelné. Nachází se na jedné z nejfrekventovanějších křižovatek v centru Prahy, tvoří dominantní prvek náměstí Republiky a je vstupní branou do ulice Na příkopě. Jeho empírové průčelí, elegantně doplňující okolní zástavbu, je nepřehlédnutelné a dodává místu punc historické vznešenosti. Právě tato lokalita a unikátní architektonická hodnota jsou klíčové pro jeho přitažlivost, ať už pro investory, tak pro návštěvníky divadla.

Dům U Hybernů dnes: Živoucí centrum kultury a umění

Dnes Dům U Hybernů slouží především jako Divadlo Hybernia, které je známé především svými muzikálovými produkcemi. Interiér nabízí moderní divadelní sál, který láká tisíce návštěvníků ročně. Budova si dokonce zahrála i ve filmu „Velká filmová loupež' z roku 1980. Přestože vnitřní úpravy byly v minulosti terčem kritiky, pro širokou veřejnost je to dnes především pulzující kulturní scéna, která navazuje na dřívější poslání výstavní síně.

Prodej soukromému investorovi otevírá novou kapitolu. Jaký bude další osud této budovy? Bude dál sloužit kultuře, nebo ji čeká další transformace? Jedno je jisté: Dům U Hybernů zůstane významným bodem na mapě Prahy, svědkem mnoha historických událostí a připomínkou neustálé dynamiky města. Jeho příběh je fascinující ukázkou toho, jak se historické památky adaptují na nové potřeby, a zároveň výzvou k zamyšlení nad tím, jakou hodnotu přikládáme našemu kulturnímu dědictví.

Možná, že právě teď je ten správný čas navštívit Divadlo Hybernia a nechat se unést některým z jeho představení. Nejenže si užijete kulturní zážitek, ale také se ocitnete v prostoru, který dýchá historií a vypráví příběh o mnoha proměnách, kompromisech a vítězstvích nad časem. Přece jen, kolik budov se může pyšnit tím, že v jejich základech leží odkaz irských mnichů a na jejich fasádě se odráží lesk moderního umění?